|
a čím chceš být?
v pěti, patnácti a ve čtyřiceti pěti.
chtěl bych jednou držet na pódiu jazzu jeden saxofon a klidně ho vyměnit za trumpetu táhlých jazzových not. chtěl bych být tím tónem, tou notou a letět pódiem kolem šťastného ucha za barem. chtěl bych být slastnou vzpomínkou slyšené trumpety sklepem na starém městě. a klidně být tónem sklepního paneláku v rezonanci klik všech bytů.
a rozčilený majitel klidu s bednou americkejch seriálů, s rukou a celou dlaní na klice chvějících tónů mé trumpety.
už ani netuší, proč se rozběhnul. a jen stojí a nechá se znít sám a všichni další na všech patrech toho paneláku. jen ten poslední, kousek pod špinavým nebem, pláče a chce víc. a společný jazzový zmatek koulí a klik našich nadějí a jistot si zní a vše jen v tichu popírá.
a do sebe zahleděná praha, vlastně její noc, tiše a znovu sněží.
sněží jen ze zvyku, pro ten klid bílej, beze všude přítomné špíny.
|
